Karma, karmické zákony, zákon příčiny a následku, životní lekce, tvoření reality, transformace, sebepoznání, zákon akce a reakce,

Karmické zákony –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ aby váš život lépe plynul

Oběť nebo tvůrce vlastní reality –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ sami si znova a znova vybíráme svou roli v tomto světě. To, co se nám děje teď bylo vytvořeno námi někde v "minulosti", a aby náš život plynul, měli bychom pochopit základní zákonitosti jež jsou podstatou našeho života a fungování na této planetě. Tolik už o nich bylo řečeno, napsáno - a stejně jim mnoho lidí stále ještě nerozumí.

KARMICKÉ ZÁKONY PŘÍČINY A NÁSLEDKU

Pravidla, která by se mělo učit každé dítě od útlého věku.

Zákon akce a reakce  jako odezva našeho myšlení a jednání v hmotném světě.

Chceme-li pochopit život jako takový, musíme nejprve pochopit jeho zákonitosti. Vycházíme z toho, že vše, co se ve vesmíru nachází je tvořeno energií – včetně nás samotných. Tato síla může být změněna, pozastavena či urychlena, různě přetvořena – ale nikdy ne zničena, neboť nelze zničit energii jako takovou. V praxi to znamená, že každý náš čin stejně tak jako každá naše myšlenka vyvolávají v hmotném světě příslušnou reakci a někde v budoucnu se setkám s jejich následky. Ovlivňuje to i naše mysl – čemu dávám pozornost, to se zhmotňuje a roste.

Nesmíme zapomínat ani na to, že si neneseme jen svou vlastní osobní karmu. Týká se nás i karma kolektivní – například rodinná karma, národní karma (stát, do kterého jsme se narodili, či kontinent), celosvětová karma, ale i etnická karma.

Karma není žádný trest – je to lekce. Je naším učitelem a učí nás tomu, co teď zrovna potřebujeme. Její existence nám umožňuje, aby byla ve všem udržena rovnováha. V rámci vyrovnání neboli zachování rovnováhy tedy postupně procházíme různými vývojovými lekcemi, a v případě jejich pochopení a zvládnutí se můžeme zbavit našich vnitřních bloků, které nám komplikují život a posunout se dál v našem vývoji. Často je to přesně to, co odsuzujeme, hodnotíme, kritizujeme, nenávidíme či jinak nepřijímáme. Učí nás chápání a přijetí. Učí nás, a díky ní se můžeme naučit více respektovat naše okolí, přestáváme soudit jiné lidi, jejich myšlenky, chování, motivy – máme soucit a pochopení. Takto se postupně vyvíjíme.

Pokud nepochopíme karmické zákony, může být pro nás život docela náročnou záležitostí. Můžeme si stěžovat, zoufat, obviňovat sebe i druhé – ale nic z toho nám nepomůže. Jestliže se naučíme základní pravidla zachovávání rovnováhy a harmonie ve vesmíru, budeme si v denním životě snáze všímat jednotlivých lekcí, což nám umožní je mnohem rychleji zvládnout, přijmout, pochopit, a tím také můžeme dojít ke kýžené změně a úlevě.

Jestliže se nám opakují/cyklí karmické vzorce (události), je to proto, že jsme se stále nepoučili z dané lekce – třeba i proto, že nevíme nebo nechápeme, co to karma je. Místo pochopení se tak pokládáme do role oběti, a tím se prodlužuje celý proces učení a růstu. Síla špatných zkušeností se tak postupně zesiluje, a my se propadáme stále hlouběji. Karma je tedy naše každodenní učení v průběhu života, a jestliže lekci nepochopíme v tomto životě – neseme si ji jako "dluh" do další inkarnace.

Zákony karmy nejde v životě nijak obejít, obelhat, přechytračit – nikdy se to nikomu nepovedlo!!!

V první řadě je třeba pochopit, že všechno, co vyšleme do světa, se nám vrátí. Jde o veškeré naše myšlenky, slova, emoce, činy. Nejen vůči vnějšímu světu a druhým lidem, ale i vůči sobě. Cokoli zasejeme, to sklízíme – nemusí to být hned, ale kdykoli později a způsobem, který si často vůbec nespojíme. V praxi jsou to ony pověstné "Boží mlýny". Např. – nemám-li úctu sám k sobě, nebudou tak se mnou jednat ani ostatní a budou mne využívat. Teprve až najdu úctu sám k sobě, dostanu ji také z okolí. Nebo – budu-li podvádět, budu sám teď nebo v budoucnu podváděn. Je dobré si uvědomovat i motivaci k určitému jednání – co to je? Nemanipuluji třeba někde něčím/někým jen pro svůj vlastní prospěch? Zkrátka: co způsobuji druhým, budu si dříve nebo později nucen sám prožít – byť by to bylo až v následných inkarnacích.

S tím přímo souvisí skutečnost, že jsme zrozeni jako "tvůrci svého života". Chce se po nás, abychom sami aktivně utvářeli svůj život a nečekali, až nás někdo zachrání. Nelze očekávat, že sami sebe odstavíme někam jako auto do servisu s žádostí: "Pomoc, zachraňte mě!" Takhle to vážně nefunguje. Ano – pomoc dostaneme, ale až v případě, že sami projevíme vůli a aktivní snahu v rámci svých možností něco změnit. Nestačí tedy, abychom jen vyslali přání či jinak manifestovali naše žádosti do vesmíru nebo k druhým lidem a pak čekali, co přijde. Musíme sami konat. Teprve potom synchronicita vesmíru spustí proces, a příslušné energie se začnou měnit – dle našeho vnitřního nastavení, dle plánu duše, který jsme si přinesli do této inkarnace a také s ohledem na kolektivní energii, která nás obklopuje, protože mimo jiné si vybíráme i rezonanční pole (své prostředí), ve kterém se převážně zdržujeme, a také vše ostatní co si vpouštíme do života – třeba i formou zpráv.

Aby nám životní restart fungoval, musíme ze všeho nejdřív s pokorou přijmout naši aktuální situaci – to, kým jsme nyní, tady a teď. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí – je to náš výchozí bod, protože situace, ve které se momentálně nacházíme je výhradně naším vlastním dílem (našich předchozích rozhodnutí, myšlenek a jednání). A rozhodujete se i v okamžiku, kdy za sebe necháváte rozhodovat druhé – odevzdáváte jim svou moc, a tak jste pak "bezmocní". Teprve tím, že za situaci převezmeme odpovědnost (což neznamená že s ní vyjadřujeme spokojenost – jen přijímáme stav, jak je – přestáváme bojovat s vlastním výtvorem), se nedostáváme do role oběti tím, že z toho obviňujeme druhé – čímž by se nic nezměnilo. Po přijetí zodpovědnosti a situace se stáváme vědomými tvůrci svého života. Jestliže situaci nepřijímám, jak je, něco popírám, překrucuju – nepřijal jsem zodpovědnost. Pokud něco dostávat nechci, musím změnit svou energii (myšlení, jednání) tak, abych dostával to, co chci. Je třeba i trpělivosti a nevzdávat to, když hned nevidíte výsledky – ani semínko, které zasadíte do hlíny, nevidíte hned vyrůst, protože čeká na vhodné podmínky, aby mohlo vyklíčit. Teprve až klíček vyraší nad zem, můžete se radovat z nové rostlinky. Stejné je to i se změnami v našich životech, přicházejí s menším nebo větším zpožděním – podle toho, na kolika a jakých okolnostech změna závisí.

Uvnitř nás všech probíhá neustále na mentální (psychické) úrovni vývoj. Proces změn se nikdy nezastaví – může se jen zpomalit nebo zrychlit. Proces je vědomý – kdy jsem sám tvůrcem života nebo nevědomý – nechávám se vláčet životem, lidmi, okolnostmi. Stále můžeme nacházet něco, co bychom se měli odnaučit, protože nám to už neslouží, blokuje nás to a způsobuje bolest. Naopak se můžeme naučit něco, co nám život usnadní. Nedokážeme změnit lidi kolem nás – jen sebe, a teprve naše proměna může mít vliv na změnu světa kolem nás a ve vztahu k nám. Můžeme fyzicky změnit prostředí (utéct), čímž se nám na chvíli uleví, zbavíme se zátěže, ale pokud se nezměníme i uvnitř, naše lekce nás najdou kdekoli.

Změny nemusí být vidět hned, ale přicházejí se zpožděním. Všechno má svůj čas. Každé semínko potřebuje čas, aby vyklíčilo, vyrostlo v rostlinu, na které pak dozrají plody. Jestliže začínáme tvořit svůj život, je zapotřebí nevzdávat se, nepochybovat, neprojektovat do svého tvoření strach – jinak si vše sabotujeme a můžeme začít znova.

Nic nelze vytrhovat z kontextu všech souvislostí, protože vše se vším souvisí. Co děláme sobě, to děláme i druhým (často nevědomě) a druzí zase nám. Chceme-li tedy, aby se k nám druzí chovali jinak – musíme se nejprve jinak chovat sami k sobě.

Už z předchozího textu by vám mělo být jasné, že za vše, co se děje v našem životě jsme zodpovědní pouze my sami (ať se nám to líbí nebo ne). I situaci, do které jsme se narodili, jsme si jako duše vybrali, protože nějak souvisí s naším učením, vývojem, s našimi lekcemi. My jsme příčina toho, co se nám v životě děje, je to naše vnitřní nastavení. Okolní svět totiž pouze odráží náš vnitřní svět (zrcadlení). Mohu si pro vnější svět nasadit jakoukoli "masku" ve snaze ho z jakéhokoli důvodu "ošálit" (tím snad mohu věci pouze na chvíli oddálit – často ani to ne), přesto budu dostávat vždy pouze to, s čím rezonuje moje nitro. Navíc – nosíme-li masky, abychom byli lepší nebo přijatelní pro druhé, je to vyčerpávající, a pozorný člověk je stejně prohlédne. Příčiny mohou být často jen v programech našeho podvědomí, aniž bychom si to v realitě uvědomovali. A tak je tedy okolní život naším zrcadlem, abychom si toho konečně všimli.

Někdo se chlubí tím, že dokáže dělat mnoho věcí současně – to je iluze. V jeden okamžik se v přítomném okamžiku mohu plně soustředit pouze na jednu věc. V jednom okamžiku mohu mít pouze jednu emoci, jednu myšlenku. Je-li naše pozornost roztříštěna, vnímáme často něco jako vnitřní zmatek – pokud už jsme se na takový stav nezvykli a neztotožnili se s ním jako s reálným prožíváním. Pokud se soustředím na víc podnětů najednou – mnoho drobností mi uniká a nic nedělám pořádně. Tím že mi unikají tyto drobnosti nemusím být schopen správně vyhodnocovat situace a mohu dělat nesprávná rozhodnutí. Nedostatek informací také vede k vytváření domněnek, což v lidské společnosti a ve vztazích napáchá mnoho škod.

Tvořivá energie je soustředěná pozornost a může být pro mne buď pozitivní, nebo negativní – to podle toho čemu dávám přednost, čemu budu věnovat pozornost – to si pak vytvářím ve své realitě. Například multitasking je tedy nesmysl spojený s tlakem na výkon a měli bychom se mu raději vyhnout.

Ani ve vesmíru není nic jen samozřejmost (jak jsme se naučili brát mnoho věcí, které nás obklopují – kolikrát kdo z vás projevuje vděčnost za věci, které nás jaksi "samozřejmě" obklopují?), a proto vesmír vždy otestuje všechna naše nová rozhodnutí, zda to myslíme vážně. Prověří naše nové názory a zda v tom "novém nastavení" hodláme skutečně vytrvat. Budou nám tedy přicházet různé zkoušky, které toto prověří, protože to, jak myslím, co říkám – to musím taky reálně žít, jednat dle toho, tedy prokázat to v praxi. Během tohoto "pokoušení" musíme projevit svou vnitřní sílu, nenechat se zviklat, strhnout zpět do starých kolejí, do pochybností, do strachů. Je to vlastně takové skládání zkoušky na konci semestru a jen s tím rozdílem, že nemáme 3 pokusy, ale nekonečně mnoho pokusů.

Jestliže se nám stále opakuje něco, co nám není příjemné (klidně i časem po různých odblocích v terapiích jakéhokoli druhu), znamená to, že jsme se stále ještě úplně nepoučili. To neznamená, že proces terapie nefungoval – jen vy jste si z něj asi nevzali to, co jste si vzít měli. Něco jste třeba nepochopili nebo opomněli, něco zanedbali, nechtělo se vám, nebo jste se snažili i po terapii naložit se získanými informacemi dle svého a "zmanipulovat" okolnosti dle toho, jak to chce vaše ego – a ne tak, jak je to pro vás nejlepší. Zkrátka – neprošli jste onou zkouškou (podobní partneři, podobné situace atd.). Pokud se nám tedy něco cyklí, chce se po nás, abychom tu lekci konečně pochopili – třeba změnili úhel pohledu, jednání a myšlení, něco/někoho ze svého života propustili, neuvědomili jsme si nějaké své lpění na něčem/někom atd., případně požádali někoho o pomoc, aby nám to pomohl rozkrýt a uvědomit si. Pokud něco v sobě nezměníme my, naše lekce neodejde.

Se zmíněnou manipulací také souvisí pravidlo: Co k nám nepatří, to nikdy neudržíme. A naopak, co k nám patří, to nikdy neztratíme. Zde bychom si taky měli uvědomit to, že si do života nemůžeme přitáhnout nic, co by neodpovídalo našemu vnitřnímu nastavení, našim vibracím. A pokud ano, tak jen na chvíli.

Jako malé děti přirozeně umíme žít v přítomného okamžiku "tady a teď". Jen v přítomnosti totiž mohu něco skutečně prožívat. Přítomný okamžik je vše, co máme, a je dobré si ho užít co nejlépe. Civilizace a výchova nás bohužel vytrhly z bytí v přítomnosti a naučili jsme se "žít v čase". Zapomínáme, že v minulosti jsou už jen naše vzpomínky a zkušenosti, ze kterých se máme poučit, ale je tam také lítost, sebeobviňování, souzení a posuzování (co by kdyby), hodnocení, a mnoho dalšího. Ustavičné opakované prožívání minulosti nikomu neprospívá, a také to přitahuje podobné zkušenosti, na které takto myslíme – upínáme k nim pozornost. Budoucnost v nás může naopak vyvolat úzkost, paniku, strach – je to pro nás často takové neznámo, kterého se mnozí bojí. Proto se také mnozí lidé bojí vyjít z toho svého "vnitřního pekla", které už znají – bojí se toho neznáma, nejistoty. Nedochází jim, že jen v přítomnosti můžeme udělat změny, vyvíjet se, prožívat radost.

Ne všechno se nám hned musí projevit v realitě. Rychlost a síla našeho tvoření záleží na naší vnitřní síle, na jednoznačnosti našeho záměru, o kterém nepochybujeme. Každý náš vývoj se děje nejprve v nás samotných, a teprve potom se projeví ve vnějším světě. Je to období, kdy do něčeho vkládáme energii, děláme kompromisy, něco ze svého života propouštíme, něco "obětujeme" a občas nás to může i dost vyčerpat, můžeme se tzv. ocitnout u dna (často jen iluze) – ale tohle všechno je naše investice, která se projeví v pravý okamžik – zasazené semínko vzejde a uzrají plody toho, co jsme zasadili. Během tohoto období se také mohou dostavit i zmíněné zkoušky. Naši blízcí či přátelé nám mohou naši novou cestu zpochybňovat, rozmlouvat, strašit nás katastrofickými scénáři. Ale stejně tak se nám odněkud může dostat podpory. Jde o to, co cítíme uvnitř sebe samých, nakolik jsme schopni věřit sami sobě. Je třeba mít trpělivost, nevzdávat se a nepochybovat o tom, že jsme se rozhodli správně a jít si za svým trpělivě, s pokorou a láskou. Během celého procesu naši proměnu samozřejmě můžeme dál korigovat, upravovat, jak cítíme.

Také bychom si měli uvědomit, že vše, co děláme, má vždy nějaký dopad na i jiné lidi, na naše okolí, a v rámci kolektivního vědomí i na celou zemi, planetu – čímž se opět vracíme na počátek, k zákonu příčiny a následku. Naše pomoc vnějšímu světu bude nejúčinnější v případě, když nejdříve pomůžeme sami sobě. Každý z nás je důležitý, každý z nás se může v něčem vyvinout až k mistrovství a každý z nás pak může v něčem inspirovat a motivovat ostatní. Svým vlastním životem, vývojem. Jenom takto můžeme změnit náš svět – tím, že začneme u sebe. Jak chci prožívat svůj život a co mohu udělat pro sebe? Co následně mohu udělat pro druhé?

Život tedy nemusí být nutně složitá záležitost. Pouze my sami si ho dokážeme neuvěřitelně zkomplikovat a donekonečna prodlužovat svá "utrpení", ačkoli to po nás nikdo nechce.











Karma, karmické zákony, zákon příčiny a následku, životní lekce, tvoření reality, transformace, sebepoznání, zákon akce a reakce,


Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky