Karmické zákony - aby váš život lépe plynul

Oběť nebo tvůrce vlastní reality - sami si znova a znova vybíráme svou roli v tomto světě... To, co se nám děje teď bylo vytvořeno námi někde v "minulosti", a aby náš život plynul, měli bychom pochopit základní zákonitosti jež jsou podstatou našeho života a fungování na této planetě... Tolik už o nich bylo řečeno, napsáno... - a stejně jim mnoho lidí stále ještě nerozumí...

KARMICKÉ ZÁKONY PŘÍČINY A NÁSLEDKU

Pravidla, která by se mělo učit každé dítě od útlého věku...

Zákon akce a reakce - jako odezva našeho myšlení a jednání v hmotném světě...

Chceme-li pochopit život jako takový, musíme nejprve pochopit jeho zákonitosti... Vycházíme z toho, že vše co se ve vesmíru nachází je tvořeno energií - včetně nás samotných... Tato síla může být změněna, pozastavena či urychlena, různě přetvořena - ale nikdy ne zničena, neboť nelze zničit energii jako takovou...V praxi to znamená, že každý náš čin stejně tak jako každá naše myšlenka vyvolávají v hmotném světě příslušnou reakci a někde v budoucnu se setkám s jejich následky... Ovlivňuje to i naše mysl - čemu dávám pozornost, to se zhmotňuje a roste...

Nesmíme zapomínat ani na to, že si neneseme jen svou vlastní osobní karmu... Týká se nás i karma kolektivní - například rodinná karma, národní karma (stát, do kterého jsme se narodili, či kontinent), celosvětová karma, ale i etnická karma...

Karma není žádný trest - je to lekce... Je naším učitelem a učí nás tomu, co teď zrovna potřebujeme... Její existence nám umožňuje aby byla ve všem udržena rovnováha... V rámci vyrovnání neboli zachování rovnováhy tedy postupně procházíme různými vývojovými lekcemi, a v případě jejich pochopení a zvládnutí se můžeme zbavit našich vnitřních bloků které nám komplikují život a posunout se dál v našem vývoji... Často je to přesně to, co odsuzujeme, hodnotíme, kritizujeme, nenávidíme či jinak nepřijímáme... Učí nás chápání a přijetí... Učí nás, a díky ní se můžeme naučit více respektovat naše okolí, přestáváme soudit jiné lidi, jejich myšlenky, chování, motivy - máme soucit a pochopení... Takto se postupně vyvíjíme...

Pokud nepochopíme karmické zákony, může být pro nás život docela náročnou záležitostí... Můžeme si stěžovat, zoufat, obviňovat sebe i druhé - ale nic z toho nám nepomůže... Jestliže se naučíme základní pravidla zachovávání rovnováhy a harmonie ve vesmíru, budeme si v denním životě snáze všímat jednotlivých lekcí, což nám umožní je mnohem rychleji zvládnout, přijmout, pochopit, a tím také můžeme dojít ke kýžené změně a úlevě...

Jestliže se nám opakují/cyklí karmické vzorce (události) - je to proto, že jsme se stále nepoučili z dané lekce - třeba i proto, že nevíme nebo nechápeme, co to karma je... Místo pochopení se tak pokládáme do role oběti, a tím se prodlužuje celý proces učení a růstu... Síla špatných zkušeností se tak postupně zesiluje, a my se propadáme stále hlouběji... Karma je tedy naše každodenní učení v průběhu života, a jestliže lekci nepochopíme v tomto životě - neseme si ji jako "dluh" do další inkarnace...

Zákony karmy nejde v životě nijak obejít, obelhat, přechytračit - nikdy se to nikomu nepovedlo!!!

V první řadě je třeba pochopit, že všechno co vyšleme do světa, to se nám vrátí... Jde o veškeré naše myšlenky, slova, emoce, činy... Nejen vůči vnějšímu světu a druhým lidem, ale i vůči sobě... Cokoli zasejeme, to sklízíme - nemusí to být hned, ale kdykoli později a způsobem, který si často vůbec nespojíme... V praxi jsou to ony pověstné "Boží mlýny"... Např. - nemám-li úctu sám k sobě, nebudou tak se mnou jednat ani ostatní a budou mne využívat. Teprve až najdu úctu sám k sobě, dostanu ji také z okolí... Nebo - budu-li podvádět, budu sám teď nebo v budoucnu podváděn... Je dobré si uvědomovat i motivaci k určitému jednání - co to je? Nemanipuluji třeba někde něčím/někým jen pro svůj vlastní prospěch?  Zkrátka - co způsobuji druhým, budu si dříve nebo později nucen sám prožít - byť by to bylo až v následných inkarnacích...

S tím přímo souvisí skutečnost, že jsme zrozeni jako "Tvůrci svého života"... Chce se po nás, abychom sami aktivně utvářeli svůj život a nečekali, až nás někdo zachrání... Nelze očekávat, že sami sebe odstavíme někam jako auto do servisu s žádostí: "Pomoc, zachraňte mě!" Takhle to vážně nefunguje... Ano - pomoc dostaneme, ale až v případě že sami projevíme vůli a aktivní snahu v rámci svých možností něco změnit... Nestačí tedy abychom jen vyslali přání či jinak manifestovali naše žádosti do vesmíru nebo k druhým lidem a pak čekali co přijde... Musíme sami konat... Teprve potom synchronicita vesmíru spustí proces, a příslušné energie se začnou měnit - dle našeho vnitřního nastavení, dle plánu duše který jsme si přinesli do této inkarnace a také s ohledem na kolektivní energii, která nás obklopuje, protože mimo jiné si vybíráme i rezonanční pole (své prostředí) ve kterém se převážně zdržujeme, a také vše ostatní co si vpouštíme do života - třeba i formou zpráv...

Aby nám životní restart fungoval, musíme ze všeho nejdřív s pokorou přijmout naši aktuální situaci -to kdo jsme nyní, tady a teď... Ať se nám to líbí nebo nelíbí - je to náš výchozí bod, protože situace ve které se momentálně nacházíme je výhradně naším vlastním dílem (našich předchozích rozhodnutí, myšlenek a jednání)... A rozhodujete se i v okamžiku, kdy za sebe necháváte rozhodovat druhé - odevzdáváte jim svou moc, a tak jste pak "bezmocní"... Teprve tím, že za situaci převezmeme odpovědnost (což neznamená že s ní vyjadřujeme spokojenost - jen přijímáme stav jak je - přestáváme bojovat s vlastním výtvorem) se nedostáváme do role oběti tím, že z toho obviňujeme druhé - čímž by se nic nezměnilo... Po přijetí zodpovědnosti a situace se stáváme vědomými tvůrci svého života... Jestliže situaci nepřijímám jak je, něco popírám, překrucuju - nepřijal jsem zodpovědnost... Pokud něco dostávat nechci, musím změnit svou energii (myšlení, jednání) tak, abych dostával to, co chci... Je třeba i trpělivosti a nevzdávat to když hned nevidíte výsledky - ani semínko která zasadíte do hlíny nevidíte hned vyrůst, protože čeká na vhodné podmínky aby mohlo vyklíčit... Teprve až klíček vyraší nad zem, můžete se radovat z nové rostlinky... Stejné je to i se změnami v našich životech, přicházejí s menším nebo větším zpožděním - podle toho, na kolika a jakých okolnostech změna závisí...

Uvnitř nás všech probíhá neustále na mentální (psychické) úrovni vývoj... Proces změn se nikdy nezastaví - může se jen zpomalit nebo zrychlit... Proces je vědomý - kdy jsem sám tvůrcem života nebo nevědomý - nechávám se vláčet životem, lidmi, okolnostmi... Stále můžeme nacházet něco, co bychom se měli odnaučit protože nám to už neslouží, blokuje nás to a způsobuje bolest... Naopak se můžeme naučit něco, co nám život usnadní... Nedokážeme změnit lidi kolem nás - jen sebe, a teprve naše proměna může mít vliv na změnu světa kolem nás a ve vztahu k nám... Můžeme fyzicky změnit prostředí (utéct), čímž se nám na chvíli uleví, zbavíme se zátěže, ale pokud se nezměníme i uvnitř, naše lekce nás najdou kdekoli...

Změny nemusí být vidět hned, ale přicházejí se zpožděním... Všechno má svůj čas... Každé semínko potřebuje čas aby vyklíčilo, vyrostlo v rostlinu na které pak dozrají plody... Jestliže začínáme tvořit svůj život, je zapotřebí nevzdávat se, nepochybovat, neprojektovat do svého tvoření strach - jinak si vše sabotujeme a můžeme začít znova...

Nic nelze vytrhovat z kontextu všech souvislostí, protože vše se vším souvisí... Co děláme sobě, to děláme i druhým (často nevědomě) a druzí zase nám... Chceme-li tedy, aby se k nám druzí chovali jinak - musíme se nejprve jinak chovat sami k sobě...

Už z předchozího textu by vám mělo být jasné, že za vše co se děje v našem životě jsme zodpovědní pouze my sami (ať se nám to líbí nebo ne)... I situaci do které jsme se narodili jsme si jako duše vybrali, protože nějak souvisí s naším učením, vývojem, s našimi lekcemi... My jsme příčina toho, co se nám v životě děje, je to naše vnitřní nastavení... Okolní svět totiž pouze odráží náš vnitřní svět (zrcadlení)... Mohu si pro vnější svět nasadit jakoukoli "masku" ve snaze ho z jakéhokoli důvodu "ošálit" (tím snad mohu věci pouze na chvíli oddálit - často ani to ne), přesto budu dostávat vždy pouze to, s čím rezonuje moje nitro... Navíc - nosíme-li masky abychom byli lepší nebo přijatelní pro druhé, je to vyčerpávající, a pozorný člověk je stejně prohlédne... Příčiny mohou být často jen v programech našeho podvědomí aniž bychom si to v realitě uvědomovali... A tak je tedy okolní život naším zrcadlem, abychom si toho konečně všimli...

Někdo se chlubí tím, že dokáže dělat mnoho věcí současně - to je iluze... V jeden okamžik se v přítomném okamžiku mohu plně soustředit pouze na jednu věc... V jednom okamžiku mohu mít pouze jednu emoci, jednu myšlenku... Je-li naše pozornost roztříštěna, vnímáme často něco jako vnitřní zmatek - pokud už jsme se na takový stav nezvykli a neztotožnili se s ním jako s reálným prožíváním... Pokud se soustředím na víc podnětů najednou - mnoho drobností mi uniká a nic nedělám pořádně... Tím že mi unikají tyto drobnosti nemusím být schopen správně vyhodnocovat situace a mohu dělat nesprávná rozhodnutí... Nedostatek informací také vede k vytváření domněnek což v lidské společnosti a ve vztazích napáchá mnoho škod...

Tvořivá energie je soustředěná pozornost, a může být pro mne buď pozitivní nebo negativní - to podle toho čemu dávám přednost, čemu budu věnovat pozornost - to si pak vytvářím ve své realitě... Například multitasking je tedy nesmysl spojený s tlakem na výkon a měli bychom se mu raději vyhnout...

Ani ve vesmíru není nic jen samozřejmost (jak jsme se naučili brát mnoho věcí, které nás obklopují - kolikrát kdo z vás projevuje vděčnost za věci, které nás jaksi "samozřejmě" obklopují?) a proto vesmír vždy otestuje všechna naše nová rozhodnutí - zda to myslíme vážně... Prověří naše nové názory a zda v tom "novém nastavení" hodláme skutečně vytrvat... Budou nám tedy přicházet různé zkoušky které toto prověří, protože to jak myslím, co říkám - to musím taky reálně žít - jednat dle toho - tedy prokázat to v praxi... Během tohoto "pokoušení" musíme projevit svou vnitřní sílu, nenechat se zviklat, strhnout zpět do starých kolejí, do pochybností, do strachů... Je to vlastně takové skládání zkoušky na konci semestru a jen s tím rozdílem, že nemáme 3 pokusy ale nekonečně mnoho pokusů...

Jestliže se nám stále opakuje něco co nám není příjemné (klidně i časem po různých odblocích v terapiích jakéhokoli druhu), znamená to, že jsme se stále ještě úplně nepoučili... To neznamená, že proces terapie nefungoval - jen vy jste si z něj asi nevzali to co jste si vzít měli - něco jste třeba nepochopili nebo opomněli, něco zanedbali, nechtělo se vám, nebo jste se snažili i po terapii naložit se získanými informacemi dle svého a "zmanipulovat" okolnosti dle toho jak to chce vaše ego - a ne jak je to pro vás nejlepší... Zkrátka - neprošli jste onou zkouškou... (podobní partneři, podobné situace, atd.). Pokud se nám tedy něco cyklí chce se po nás, abychom tu lekci konečně pochopili - třeba změnili úhel pohledu, jednání a myšlení, něco/někoho ze svého života propustili, neuvědomili jsme si nějaké své lpění na něčem/někom, atd..., případně požádali někoho o pomoc, aby nám to pomohl rozkrýt a uvědomit si... Pokud něco v sobě nezměníme my - naše lekce neodejde...

Se zmíněnou manipulací také souvisí pravidlo: Co k nám nepatří - to nikdy neudržíme... a naopak - co k nám patří, to nikdy neztratíme... Zde bychom si taky měli uvědomit to, že si do života nemůžeme přitáhnout nic, co by neodpovídalo našemu vnitřnímu nastavení, našim vibracím... A pokud ano, tak jen na chvíli...

Jako malé děti přirozeně umíme žít v přítomného okamžiku "tady a teď"... Jen v přítomnosti totiž mohu něco skutečně prožívat... Přítomný okamžik je vše co máme a je dobré si ho užít co nejlépe... Civilizace a výchova nás bohužel vytrhli z bytí v přítomnosti a naučili jsme se "žít v čase"... Zapomínáme, že v minulosti jsou už jen naše vzpomínky a zkušenosti ze kterých se máme poučit, ale je tam také lítost, sebeobviňování, souzení a posuzování (co by kdyby), hodnocení, a mnoho dalšího... Ustavičné opakované prožívání minulosti nikomu neprospívá, a také to přitahuje podobné zkušenosti na které takto myslíme - upínáme k nim pozornost... Budoucnost v nás může naopak vyvolat úzkost, paniku, strach - je to pro nás často takové neznámo, kterého se mnozí bojí... Proto se také mnozí lidé bojí vyjít z toho svého "vnitřního pekla" které už znají - bojí se toho neznáma, nejistoty... Nedochází jim, že jen v přítomnosti můžeme udělat změny, vyvíjet se, prožívat radost...

Ne všechno se nám hned musí projevit v realitě... Rychlost a síla našeho tvoření záleží na naší vnitřní síle, na jednoznačnosti našeho záměru o kterém nepochybujeme... Každý náš vývoj se děje nejprve v nás samotných, a teprve potom se projeví ve vnějším světě... Je to období, kdy do něčeho vkládáme energii, děláme kompromisy, něco ze svého života propouštíme, něco "obětujeme", a občas nás to může i dost vyčerpat, můžeme se tzv. ocitnout u dna (často jen iluze) - ale tohle všechno je naše investice, která se projeví v pravý okamžik - zasazené semínko vzejde a uzrají plody toho, co jsme zasadili... Během tohoto období se také mohou dostavit i zmíněné zkoušky... Naši blízcí či přátelé nám mohou naši novou cestu zpochybňovat, rozmlouvat, strašit nás katastrofickými scénáři... Ale stejně tak se nám odněkud může dostat podpory... Jde o to, co cítíme uvnitř sebe samých, nakolik jsme schopni věřit sami sobě... Je třeba mít trpělivost, nevzdávat se a nepochybovat o tom, že jsme se rozhodli správně a jít si za svým trpělivě, s pokorou a láskou... Během celého procesu naši proměnu samozřejmě můžeme dál korigovat, upravovat jak cítíme...

Také bychom si měli uvědomit, že vše co děláme má vždy nějaký dopad na i jiné lidi, na naše okolí, a v rámci kolektivního vědomí i na celou zemi, planetu - čímž se opět vracíme na počátek, k zákonu příčiny a následku... Naše pomoc vnějšímu světu bude nejúčinější v případě, když nejdříve pomůžeme sami sobě... Každý z nás je důležitý, každý z nás se může v něčem vyvinout až k mistrovství a každý z nás pak může v něčem inspirovat a motivovat ostatní... Svým vlastním životem, vývojem... Jenom takto můžeme změnit náš svět - tím, že začneme u sebe... Jak chci prožívat svůj život a co mohu udělat pro sebe?... a co následně mohu udělat pro druhé?

Život tedy nemusí být nutně složitá záležitost, to pouze my sami si ho dokážeme neuvěřitelně zkomplikovat a donekonečna rodlužovat svá "utrpení", ačkoli to po nás nikdo nechce...

Karma, karmické zákony, zákon příčiny a následku, životní lekce, tvoření reality, transformace, sebepoznání, zákon akce a reakce,